Dnes napíšu zajmavosti o Fríském koni
Má jemně utvářenou, vysoko nesenou hlavu a obloukovitě klenutý krk. Tělo má svalnaté a robustní. Plec je ideálně utvořená pro postroj a je velmi silná. Nohy jsou krátké a silné. Hlava je dlouhá, s krátkýma, ale živýma ušima. Má jemné rysy a velmi výrazně vyjadřuje bodrou poddajnost a milou povahu plemene. Poměrně malý frísan (v kohoutku měří kolem 152 cm, často ale více) má velmi působivou siluetu, zdůrazněnou obloukovitě klenutým, hrdě neseným krkem. Na nohou má dlouhé husté rousy a jeho ocas a hříva jsou neobyčejně bohaté a často zvlněné. Kopyta má tmavá a tvrdá. Fríský kůň je vždy vraník, ale na černé kůži může mít světlé odznaky, ne však světlé slabiny nebo oblast kolem nozder.
Historie
Historie tohoto plemene sahá snad až 3000 let zpátky do minulosti. Jeho předkové byly užíváni už starými Římany jako tažná zvířata. Údaje o fríském koni zaznamenal také římský historik Tacitus (asi 55 - 120 n.l.). Uznával starobylost a hodnotu těchto silných a všestranně užitečných zvířat, ale poznamenal, že jsou neobyčejně ošklivá. Toto plemeno se postupně stávalo mnohem ušlechtilejší a o tisíc let později je sedlali fríští rytíři a jejich němečtí sousedé, účastníci křížových výprav. Frís si však zachoval své tradiční dobré vlastnosti - vytrvalost, skromnost, sílu a učenlivost.
Historie
Historie tohoto plemene sahá snad až 3000 let zpátky do minulosti. Jeho předkové byly užíváni už starými Římany jako tažná zvířata. Údaje o fríském koni zaznamenal také římský historik Tacitus (asi 55 - 120 n.l.). Uznával starobylost a hodnotu těchto silných a všestranně užitečných zvířat, ale poznamenal, že jsou neobyčejně ošklivá. Toto plemeno se postupně stávalo mnohem ušlechtilejší a o tisíc let později je sedlali fríští rytíři a jejich němečtí sousedé, účastníci křížových výprav. Frís si však zachoval své tradiční dobré vlastnosti - vytrvalost, skromnost, sílu a učenlivost.

Tady je pár fotek
